Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běžel jsem Pražský maraton, jen 14 dní po Krakovu! Nedělejte to

4. 05. 2015 21:40:02
Zabiju učitele Janderu, zabiju Jožku, zabiju Jirku Karáska! Učitele Janderu jsem si vypůjčil z Cimrmanova záskoku, abych všechny ubezpečil, že se jedná pouze o žertovnou nadsázku. Nicméně proč zbylí dva byli v neděli odpoledne v průběhu absolvování mého 3. pražského maratonu na zabití? Protože mě a mého kamaráda Davida cca půl roku tomu na zad přemluvili na dva maratony za sebou během pouhých 14 dnů! Krakov 19.4. a Prahu 14 dní na to.

„Né, nejdem!“ říkáli jsme unisono s Davidem už v Košicích, kde jsme tuto šílenost zvažovali.

„To dáte, nebudete přece trhat naši skvělou partu, to už budete výkonnostně úplně někde jinde, pro nás je to přece brnkačka... ty a podobné „bláboly“ a taky přemlouvání polských prodavačů, kteří nás ve svém stánku na Expu Košického maratonu tehdy do Krakova lanařili, nás nakonec přesvědčili a na šílenost jsme tehdy kývli. No, ještěže jsme tehdy „k temu Krakovu ještě nekupili telefon komurkovy,“ vzpomněl jsem si později na šikovnost polských obchodníků při sledování jedné známé reklamy s Ivanem Trojanem v hlavní roli.

A jak to nakonec dopadlo? Krakov jsme běželi jen sami dva s Davidem! A na Prahu se k nám přidal Jožka. Jirka je zraněn a nemohl se zúčastnit ani jednoho z naplánovaných maratonů a Jožka vtipně Krakov vynechal řka že je po Bratislavě příliš unaven a tak se k nám přidal jen v Praze.

Takže oba maratony, Krakov i Prahu jsme běželi jen my dva s Davidem, kteří jsme to předtím jako jediní tvrdě odmítali!

A podle toho to taky dopadlo: Krakov super – oba dva s Davidem jsme si tam vylepšili osobní rekordy. O 14 dní následovaný PIM pak očekávaná katastrofa!

„Davide, nikam se honit nebudeme, vidíš tam před námi ty vodiče na 4 hodiny?“ ptám se Davida na startu. „Tak ty po startu doženeme a budeme se jich držet aspoň první půlku a pak se uvidí.“ OK domluveno. To Jožka má úplně jiné ambice a dávno před startem nám zmizí běžíce do koridoru B téměř těsně za Keňany. No jo, on Krakov neběžel.

Start, Smetana, Vltava, nádhera! 4-hodinoví vodiči nám v nastále vřavě mizí, nicméně, jakmile se dostáváme přes startovní čáru i my, pořád je máme cca 500 m na dohled.

„Davide, máme čas, doženeme je pomalinku, třeba na 3. km, nebudeme se unavovat.“ Houbelec, nedohnali jsme je vůbec. Těch cca 200-500 m před jsme si je ale udržovali asi až do 13. km a pak jako by se něco pokazilo. Mé tempo šlo pomalu ale jistě dolů z 5:40 až na 6 min/km. 4-hodiňáci mi mizí.

A co hůř, v davu mi mizí i David. Uklidňuji se tím, že on má sil dost a vodičů se stále drží. Od té doby se trápím jen sám se sebou. Až do půlky to jakž takž jde, na hranici půlmaratonu jsem přesně za 2:02 (o 2 minuty později než v Krakově), nicméně v kostech cítím, že bude zle! A bylo!

Dohání mě David: „no hezky, myslel jsem si, že jsi daleko přede mnou,“ říkám mu překvapeně. „Jsem po Krakovu grogy,“ odpovídá ne nenaštvaně. „No, já taky,“ říkám smutně. A běžíme dál, nic jiného nám nezbývá. David se mi vzdaluje, tentokrát přede mnou. Na 22. km mě potěší Jirka Krištofík, který mě přijel vyfotit až na trať. Zároveň mě mohutně povzbuzuje. Přichází psychicky nejnáročnější část – „nekonečná“ jednotvárná smyčka za Vltavou mezi 27. a 30. km. Tam mě alespoň potěší Jana Janouchová, kterou na smyčce potkávám a se kterou se nadšeně zdravíme, resp. ona nadšeně zdraví mě, já se dvakrát netvářím – mám dost problémů sám se sebou.

Po 30. km přichází krize jak prase, tělo bolí celé, energie rychle dochází a to přesto, že mám v sobě 2 gely a pravidelně občerstvuji. Cítím, jak mé tempo prudce padá, není divu, že mě přesně v tuto chvíli předbíhají vodiči na 4:15- nemám sílu se jich držet, oni běží přesně 6:03/km, zatímco to mé se blíží k 6:30 min/km.

To nejhorší ale teprve přijde. A v krizi nejsem sám, doháním totiž opět Davida, který vůbec nevypadá dobře a občas pouze popochází. Když ho doženu, zmobilizuje své síly a zase mi uteče. Modlím se, ať už jsem u Libeňského mostu. Na 37. km, kousek před Libeňákem, je velká povzbuzující obrazovka, kde si fanoušci vzájemně nahrávají předem kratičké povzbuzující video-vzkazy a ty se pak, když dotyčný přibíhá, na obrazovce objevují. I my jsme si s Davdiem navzájem vzkazy nahráli. Zatímco někde na 7. km v první půli na stejném místě jsem Davidův vzkaz zaregistroval, nyní, když jsem ho potřeboval jako sůl, kde nic tu nic, samé cizí – asi to mají tak, že když je jich více najednou, dají přednost těm, na které se nedostalo v kole 1. Takže se smutně proploužím kolem tabule.

Kousek za ní mě najednou střelí do levého lýtka prudká bolest – křeč jak prase – zevní levé lýtko až k nártu. Bolest je tak silná, že okamžitě zastavuji a snažím se s bolestivou grimasou na ksichtě postiženou nohu nějak rozhýbat ̈- je napnutá jako luk a nechce vůbec poslouchat. Zdržuji se min. minutu až dvě, pak bolest malinko polevuje a já se snažím bolest rozchodit. Jde to střídavě oblačno. Místo běhu jen kulhám. Nakonec se jakž takž rozběhnu... no rozběhnu, běh bych tomu raději vůbec neříkal, prostě si v duchu myslím, že zase běžím.

Hodinky ukazují hrozivé tempo 9 min/km, uklidňuji se tím, že je v tom zahrnuta i ta křečová pauza. Mezitím mě předhánějí davy, včetně Dana, mého kamaráda, o kterém jsem ani nevěděl, že tu dneska běží svůj první maraton.

Za libeňským mostem je krize největší, křeč se pravidelně vrací a můj běh tak vypadá jako bych právě vyběhl, s prominutím, z Jedličkova ústavu. Zase dobíhám Davida, zase mi odbíhá a tak pořád dokola – dokonalá parodie na maratonský závod. 40. km - běžím vedle otevřené sanitky, křeč opět útočí, mám chuť vlézt do sanitky ať mi kluci ze sanitky pomůžou a ukončí mé utrpení. Ne, ne, to přece nevzdáš, jsi už nějaký maratonský matador, povzbuzuji sám sebe. Je to jen v hlavě, vzpomenu si na radu Jardy Hrabušky mého maratonského vzoru a znovu se snažím pořádně rozběhnout. Opětovná křeč v noze mě ubezpečí, že jen hlavou se běhat nedá. Na běh potřebuješ i nohy a to obě dvě! To je mi od této chvíle jasné. Jsem na 41.km a já vím, že utrpení za malinkou chvíli skončí, přesto jsou, ostatně jako vždy, poslední 2 km nekonečně dlouhé. Davida mám na dohled, tak 100 m přede mnou.

Do cíle se snažím běžet, ale finišem se to rozhodně nazvat nedá. Je mi to fuk, mým jediným cílem nyní je co nejrychleji se jakýmkoliv možným způsobem dostat za cílovou bránu. To se mi podaří přesně v čase 4:25:09, přesně 31 sekund po Davidovi. V cíli si vzájemně padáme na ramena, ne štěstím, ale vyčerpáním. A negratulujeme si, ale navzájem společně zařveme: Zabít je je málo! Konečně se usmějeme ve znamení, že to nemyslíme vážně, nicméně si v tu chvíli, totálně vyčerpaní, svatosvatě slíbíme, že takovou hovadinu, běžet dva maratony během 14 dní, už nikdy neuděláme! Hned potom se necháme od hezkých mladých dívčin zaslouženě ověnčit krásnou medajlí. Musím říci, že tato patřila k těm nejvydřenějším.

A jak dopadl Jožka? Se ctí, pár vteřin před 4 hodinovou hranicí.

A ještě jedna skvělá zpráva z letošní Prahy - Lenka Wagnerová alias Lenka členka se konečně dočkala vysněné hranice dát maraton pod 4-hodiny. Letošní Prahu dala v neuvěřitelném čase 3:59:59! Obrovská gratulace, Lenko!

Autor: Georgis Fasulis | pondělí 4.5.2015 21:40 | karma článku: 14.28 | přečteno: 825x

Další články blogera

Georgis Fasulis

Na Valašském Hrbu jsem chybět nesměl ani letos!

Na Valašském Hrbu jsem nechyběl od jeho prvního ročníku, vždy jsem absolvoval nejdelší 55 km trasu a logicky jsme nechtěl chybět ani na jeho 5. ročníku! Ale....

28.5.2017 v 15:47 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 601 | Diskuse

Georgis Fasulis

Běžel jsem Legendu - Jesenický maraton

Sportovní nadšenci z klubu 3THX ve spolupráci s Báječnými ženami v běhu organizují již 3. rokem dva nádherné horské běhy, květnový Valašský Hrb a srpnový Jesenický maraton, známý taktéž pod zkratkou YES.

21.8.2016 v 16:34 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 845 | Diskuse

Georgis Fasulis

Dal jsem letošní Pražskou stovku, konečně!

„Chceš-li něco vyhrát, běhej stovku, chceš-li něco zažít, běhej maraton,“ řekl kdysi Emil Zátopek a já si dovolím doplnit: a chceš-li zážitek, na který jen tak nezapomeneš, přihlaš se na Olafovu Pražskou stovku!

8.12.2015 v 22:39 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 680 | Diskuse

Georgis Fasulis

Jesenický Maraton 2015 - nejkrásnější horský maraton

V sobotu 22.8.2015 jsem absolvoval již podruhé nádherný Jesenický maraton. Je to podle mne ten nejhezčí horský maraton u nás. Trasa totiž vede po téměř celém hřebenu Hrubého Jeseníku.

23.8.2015 v 18:30 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 953 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Stupidní šaškárna

V úterý (17/10) jsem na svém blogu psal o opovrženíhodné hanebnosti, kterou opět chystají pořadatelé judistického grandslamu v emirátu Abú Zabí izraelské výpravě. Ano – opět. Něčeho podobného jsme už byli svědky.

18.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 25.73 | Přečteno: 498 | Diskuse

Daniel Barták

Talent vs. píle. Protrpěná remíza

Talent může být dar i prokletí. Zvlášť, když si začnete myslet, že to zvládnete jen s ním a přestanete na sobě pracovat.

18.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 216 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vlajku ne. A když vybojujete zlato, tak ani hymnu

Takovýto absurdní požadavek sdělili hostitelé nadcházejícího judistického Grand Slamu zástupcům jedné blízkovýchodní země, která plánuje vyslat na toto prestižní mezinárodní klání dvanáct judistů.

17.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 27.41 | Přečteno: 567 | Diskuse

Lubomír Stejskal

EuroNASCAR má "exotického" vítěze

Zkratka NASCAR není českým fanouškům automobilového sportu neznámá. Jde o nejpopulárnější závody upravených sériových vozů v USA. Od roku 2012 má také svoji evropskou verzi.

16.10.2017 v 9:35 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 173 | Diskuse

Luboš Ibrmajer

Dvě první místa pro „Radbuzáky“ v hlavních disciplínách Velké ceny města Plzně.

Plavci ze 14 Českých plaveckých klubů v sobotu 7. října 2017 soutěžili v bazénu SK Radbuza Plzeň u příležitosti konání 39. ročníku Velké ceny města Plzně. Hlavní disciplínou byl volný způsob na 1.500 metrů.

11.10.2017 v 12:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6076

Kdo jsem? Jsem jedna desetimilióntina této země - nic více, ale ani nic méně.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.