Kdo je víc? My nebo kůrovec?

„My nejsme méně než zajíc, žába nebo kůrovec,“nechal se slyšet prezident Václav Klaus při otevírání pražské fotografické výstavy „Zachraňme Šumavu“. Svá, emoce vzbuzující slova nemířil na nikoho jiného, než na ministra životního prostředí Martina Bursík.

Kdo je víc?Foto: Klaus - iDnes.cz, kurovec - Jirí Hulcur, Vesmír

Ten se prý pod nátlakem různých ekologistických skupin, (ne to není překlep, příponou –ista Václav Klaus s oblibou označuje ty, jež považuje za své názorového odpůrce a které chce takto zesměšnit a ponížit) rozhodl nechat Šumavu sežrat kůrovcem.

Rozumný člověk si řekne: „Ale dyť má ten Klaus pravdu! To dá přece selský rozum. Když se ten malý parchant přemnožil, je třeba proti němu zasáhnout dříve, než nám sežere kus země! Copak jsme fakt méně než žába?"

Ne, nejsme méně než žába ani než kůrovec či jiná havěť. Lišíme se od všech živých tvorů a to podstatně. Čím? No přece ro - zu - mem, říkala soudružka učitelka v jednom díle Macha a Šebestové. A nutno podktnout že, ač soudružka, měla pravdu.

Bůh nám nadělil rozum, tak ho používejme!

Pane prezidente, pane hejtmane Zahradníku, vážení starostové šumavští, zkuste tedy použít soudného rozumu a dříve, než sáhnete k silným slovům, zkuste si o problému něco přečíst, něco najít, něco zjistit. Stejně, jak jsem učinil i já, než jsem napsal tento článek. Nebuďte krátkozrací a zamyslete se. Zjistíte pak, že nemáte pravdu.

Území, o kterém mluvíme, je Národním parkem a chceme –li, aby to nebyla jen obyčejná „pole“ na dřevo, ale přírodní unikát, nesmíme do něj zasahovat. A to nijak zasahovat, to znamená ani proti kůrovci! V 1. zóně (bezzásahové) v žádném případě, ale podle mne by se nemělo proti kůrovci zasahovat ani v 2. zóně.

Pokud část lesa pozře nenasytný brouk, na jeho neodtěžených sušinách se ujme les nový. Sám a bez pomoci člověka. Ty suché padlé sežrané stromy se totiž v přirozeném lese automaticky stávají zdrojem půdních živin, přírodním mikroklimatem, na němž vyroste les nový – přirozený, se všemi svými cykly (včetně těch dynamických, kdy část lesa sežere občas brouk, aby na jeho zbytcích mohl vyrůst les ještě silnější a rozmanitější) – je to dokonalý ekosystém, umí zacelit všechny rány, a stává se následně odolnější i proti vlastnímu kůrovci. Perfektně to funguje už milióny let, opravdu není třeba našeho zásahu, naopak.

Jedině les, do kterého člověk, jenž si pyšně myslí, že poručí věru dešti (kde jen jsme to slyšeli?), nezasahuje, je pravým a zdravým přirozeným lesem. Přírodním unikátem. Příroda je marnotratná, nemá vědomí a tudíž je jí jedno, co se s ní děje, dá se –li to tak říci. My ale vědomí máme a chceme –li Šumavu zachránit, ač to zní paradoxně, nezasahujme proti kůrovci.

Je to totiž paradoxně ten maličký brouček, který Šumavské temné hvozdy dokáže zachovat i pro příští generace. Tedy i pro vaše vnoučata a jejich děti, a také pro děti jejich dětí.

"Lánů" na dřevo máme přece v ostatních horách dost a dost. V těchto monokulturických smrkových sadech, zasahujme proti kůrovci se vší silou, tam kůrovec přirozenou roli jistě nehraje. Na Šumavě jej však nechme být, ať pomůže divoký a zdravý lesní unikát zachránit.

Na závěr mi dovolte jednu upřímnou radu pane prezidente. Ač si vašich znalostí a sečtělosti vážím, při vší úctě, všemu rozumět nemůžete a vše obsáhnout nedokážete. A lesu moc, ruku na srdce, nerozumíte, a já se za vás na to ani nehněvám, ale než příště začnete zase sekýrovat Bursíka, zkuste si o problému aspoň něco zjistit, stejně jako jsem to učinil já, než jsem napsal tento článek.

Anebo věřte Bursíkovi. Zkuste občas, neříkám vždy, stačí tu a tam, překousnout osobní nevraživost k němu. Na MŽP mají jistě lidi odborně erudované a vědí, co činí.

Apropó, byl bych vám, pane prezidente, mnohem více vděčen, kdybyste nám raději řekl, jak se bránit hrozící nastávající globální ekonomické krizi, to je přece vaše parketa, není –liž pravda? A? V tomto mlčíte.

__________________________________________________________________________________

Pro názornost mi dovolte odcitovat část z jednoho velmi zajímavého článku, který jsem objevil, a který velmi pochopitelně problematiku kůrovce a lesů popisuje:

"Oáza zeleně na Medvědí hoře

Rozpad horské smrčiny vlivem kůrovce tedy neznamená zánik ekosystému, ale naopak je základním předpokladem jeho trvalosti. V žádném případě jej nelze srovnávat s holinami, které vznikají po tzv. zásahu proti kůrovci. Ty jsou absolutně nepřirozeným prvkem, který v přírodě nikdy nevznikne.

Vytvoření holiny zruší celý lesní ekosystém (od půdních mikroorganismů až po mikroklima pod závojem korun). Nová generace lesa vzniká z velké části umělou výsadbou. Přitom systém holin s následnou výsadbou je i v hospodářských lesích považován za nejextrémnější způsob obhospodařování. V národním parku nemá co dělat.

Velmi pěkným příkladem odolnosti vůči kůrovci je dnešní porost na Medvědí hoře. Dříve tam bavorští sousedé vyháněli dobytek. Po vzniku Československé republiky to už nebylo možné a opuštěná pastvina začala samovolně zarůstat. Dnešní, zhruba 80 let starý les je tvořen skupinkami různě velkých smrků s větvemi často až k zemi. Místy je les hustší, místy řídký, místy lze vidět i mezery pouze s bylinnou vegetací. A hlavně, les je zelený, ačkoliv všude kolem, na české i bavorské straně, jsou uschlé porosty.

Ty suché porosty byly dříve husté, stejnověké, vysázené.Trochu složitější a méně jednoznačná je situace v nižších polohách Šumavy, ve smrkových monokulturách vzniklých na místě dřívějších bučin. Do určité míry chápeme snahu lesníků, uchránit tyto "pole na dřevo" před kůrovcem, aby nepřišlo pěstované dřevo nazmar. Taková snaha by však byla plně oprávněná v běžných kulturních lesích. Mluvíme zde však o národním parku. I bez ohledu na zonaci bychom dali přednost tomu, aby kůrovec i zde "zapracoval" a zlikvidoval tyto nepřirozené porosty."

Celý článek najdete zde:

Kůrovec podporuje vznik nového lesa