Klaus nemá právo pohřbít Lisabonskou smlouvu

"Projekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů dnes skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat," řekl veřejně do médií po irském NE této smlouvě prezident Václav Klaus.

Tajemník prezidenta Ladislav Jakl, ilustracní fotoFoto: Lukáš Bíba, iDNES.cz

„To je paní redaktorko fakt, to není názor. Stejně tak, jako když naši fotbalisti letos na ME skončili – prostě finíto a nemohou dál pokračovat, tak to je taky fakt a nedá se s tím nic dělat,“ řekl takto nebo nějak podobně v televizním studiu ČT pro změnu Klausův tajemník Ladislav Jakl na dotaz redaktorky, proč prezident svá slova před jejich vyřčením nekonzultoval s ministrem zahraničí.

Vážený pane tajemníku Jakle, dovoluji si Vás upozornit, že Váš „šéf“ a náš pan prezident se ve svých slovech velice a hrubě mýlí. Když už má pan prezident rád fakta, dovolte mi jeho omyl osvětlit a fakta ohledně irského NE Lisabonské smlouvě tedy shrnout:

Fakt č.1

Irské referendum dopadlo negativním výsledkem.

Fakt č.2

V zadané otázce irského referenda nebylo ani slůvko o tom, že v případě negativního výsledku téhož referenda není možno v ratifikaci tohoto dokumentu pokračovat v ostatních zemích.

Fakt č.3

Nic takového není řečeno ani v žádné jiné platné smlouvě EU.

Fakt č.4

V žádném jiném platném dokumentu EU není ani psáno jak a nakolik pokusů má ratifikace proběhnout - to je věcí jednotlivých zemí. Kdyby tomu tak nebylo, neplatila by dnes ani smlouva z Nice ani ta Maastrichtská.

Fakt č.5

Lisabonská smlouva může nabýt platnosti až po ratifikaci ve všech členských zemích EU. (Všimněte si, tady s Vámi souhlasím.)

To jsou tedy FAKTA pane tajemníku. Minimálně fakta č. 2, 3 a 4 dokazují, že se pan prezident ve svých slovech mýlí. A nyní mi dovolte s ohledem na výše psaný text vyslovit NÁZOR. Můj názor nebo spíše prosbu, kterou mám na pana prezidenta.

Bych byl moc rád, kdybyste mu ode mě mohl vyřídit pane tajemníku, že ho opravdu moc prosím, aby se nemíchal do vnitřních záležitostí jiných zemí. Ať nechá na nich, zda budou chtít pokračovat v ratifikaci nebo ne, jsou to svobodné a nezávislé země.

Rovněž Irsko je demokratická a svéprávná země, která si prostřednictvím svých zákonů a svých zvolených zástupců jistě zcela sama a svobodně rozhodne, jak naloží se svým problémem zvaným ratifikace Lisabonské smlouvy.

Věřím, že si mou výtku pan prezident vezme k srdci. Vždyť, pokud je mi známo, o svéprávnost a svobodu jednotlivých zemí EU se pan prezident strachuje snad nejvíce.

Lisabonská smlouva dostala v Irsku ránu, ale to neznamená, že je to rána smrtící. A já bych byl moc rád, kdyby o životě a smrti této smlouvy nerozhodoval jeden člověk, byť je třeba prezidentem. Naopak, budu rád, když o jejím dalším osudu rozhodnou ti, kdož k tomu mají mandát – to jest vlády jednotlivých zemí evropské sedmadvacítky.

Tak to je tak všechno, co bych chtěl, abyste, pane tajemníku, panu prezidentovi vyřídil.

Budu Vám za tuto laskavost nesmírně vděčný a panu prezidentovi přeji brzké zotavení.