Nové právo dle Tomia Okamury

Je tomu přesně rok, co na jaře roku 2013 proběhly předčasné parlamentní volby. Dopadly podle očekávání. Všechny známé strany v nich tehdy převálcovala zbrusu nová strana SNS TO – Strana nové spravedlnosti Tomia Okamury.

Tomio Okamura - dřívější prodavač popcornu, dnes úspěšný premiér a ministr spravedlnosti.Foto: prevzato z Bleskove.cz

Nosným, a jak se ukázalo, i vítězným volebním tématem se pro ambiciozního mladého Tomia Okamuru stalo jediné téma: téma práva na vlastní ochranu vlastního majetku.

Všechno to přitom začalo celkem nenápadně. Před čtyřmi lety pan Okamura na svém blogu zveřejnil blog: Střílet na zloděje není zločin. Ten měl ale tak obrovskou odezvu u veřejnosti, že ta nakonec Tomia přesvědčila, aby nezůstal jen u slov.

A tak mladý a ambiciózní Tomio zakládá novou politickou stranu, vyhrává volby, stává se novým premiérem a taky ministrem spravedlnosti.

Na konci roku 2013 pak prosazuje v Parlamentu všelidové hlasování o zakomponování nového paragrafu do trestního zákoníku o beztrestnosti těch, jež přistihnou zloděje, a při tom na ně použijí střelnou zbraň.

Otázka v referendu byla jednoduchá, srozumitelná a zcela jednoznačná:

„Jste pro to, aby střelba na zloděje nebyla trestným činem?“

Kladně se vyjádřilo celých 90% hlasujících. Popularita mladého politika je v tu chvíli také ohromná a číselně se zastavuje na stejném čísle – tedy na 90-procentní oblibě.

„Na ochranu majetku nám dává právo naše ústava. Ta je nadřazená jakémukoli zákonu.                 A jakémukoliv zloději,“ napsal Tomio kdysi na svém blogu a stejnými větami se snažil lidu vysvětlit i nový převratný paragraf.

A jak se NTZ (Nový Tomiův zákon), jak se novému paragrafu dnes všeobecně říká, osvědčil? Překonal veškerá očekávání. Trestná činnost v počtu krádeží poklesla od nabytí jeho účinnosti o celých 90%. Nadšenci založili dokonce občanské sdružení "NTZ" na podporu nových pořádků, které zákon umožnil. Úkolem dobrovolníků z NTZ je zloděje aktivně vyhledávat a ihned je i na místě trestat.

"Musíme jim poděkovat, ti hoši dělají velmi záslužnou a nelehkou práci. Díky nim se lidé už nebojí nechávat odemčené domy ani automobily. Jejich majetek chrání náš nový paragraf, který jako Damoklův meč pomyslně visí nad každým případným zlodějem. Ten, kdo se tu bojí, je zloděj, nikoliv slušní občané. Doposud tomu bylo přesně naopak," říká v rozhovorech pro média spokojený Okamura.

Jediný, na koho měl NTZ neblahý vliv, byla nakonec jen justice. Musela začít hromadně propouštět, pomalu není koho soudit. Ušetřené peníze jdou na veřejně prospěšné věci. Veřejnost je nadmíru spokojená.

A jak jednoduše a efektivně tzv. NTZ funguje, nejlíp ukazují skutečné příběhy ze života. Tři typické jsem pro vás vybral:

Příběh č. 1 - O krádeži elektrického proudu

Je brzké a mrazivé ráno. Malá vesnička kousek za Prahou ještě spí. U jednoho domku se ozývá křupaní čerstvě napadaného sněhu. Členové komanda, pardon, občanského sdružení NTZ se snaží našlapovat tiše.

Když dorazí k elektroměrové skříni, potichu ji otevřou.

„Tak je to tak šéfe, vidíte? Plomba je fuč a tady tohle ja taky jasné,“ říká jeden z členů komanda a poukáže na elektroměr, který přemosťují amatérsky zapojené dráty.

„Dobrá, všechno vyfotit a natočit! A jdeme na to.“ Muži v jakýchsi uniformách s nápisem NTZ rozkopávájí vstupní dveře a za šíleného řevu vzbudí obyvatelstvo domu.

„Všechny sem!,“ řve ten, kterého ostatní nazývají šéfem. Do kuchyně se jen tak v nočním prádle sbíhají šokovaní obyvatelé domu.

Při pohledu na komando se starší muž (zřejmě otec rodiny) vrhne na kolena a z očí mu vytrysknou velké slzy. Muž začne prosit a omlouvat se, snaží se i políbit vysoké kožené boty šéfa komanda. Hlasitě plakat a naříkat začíná i manželka a dvě malé děti, které se jí křečovitě drží za noční košili.

Šéf komanda je neoblomný: „Nový Tomiův zákon znáte, máme nezvratné důkazy, že jste kradli společnosti ČEZ elektrický proud! To je neomluvitelné. Vstaňte a postavte se ke zdi!“

Muž vstává a, vzlykaje, se pomalinku přesouvá ke kuchyňské zdi, a naříká: „Proboha, ušetřete alespoň ženu a mé děti, prosím…. Pro boha!“

„Je mi líto pane. Na ně jste měl myslet, když jste zapojoval ty dráty. Podle NTZ při krádeži elektrického proudu, plynu či vody v domácnosti, jsou vinni všichni jejich členové bez rozdílu, to jste taky musel vědět, když jste se k té odporné krádeži rozhodoval.“

Šéf se otáčí na vyděšenou ženu držící za ruce dvě nezletilé plačící děti a zařve:

„Ve jménu Nového Tomiova zákona KE ZDI!!!!“……..

Členové dobrovolného obč. sdružení NTZ (Nový Tomiův zákon) v akci při odhalení zlodějů el. proudu. (Foto: web. veřejné stránky společnosti ČEZ)

Příběh č. 2 - O vykutálené cestovní kanceláři

„Dobrý den, můžete mi prosím zavolat šéfa nebo nejraději majitele vaší cestovní kanceláře?“ říká výhružným tónem mladý muž okolo 30 let věku, kterého se drží za rámě pohledná mladá atraktivní žena, možná manželka, možná nikoliv.

„Samozřejmě, pane majiteli, tady pán by s vámi chtěl mluvit.“

„Dobrý den, přejete si prosím?“

„Podívejte se, my dva jsme si tady od vás koupili zájezd do Thajska, k moři. Podle vašeho katalogu, tady! Vidíte?!“ zahřímá důrazně mladý muž. „Vidíte? Píšete tady - tichý hotýlek, přímo u moře, palmy, cikády, ideální místo pro vás odpočinek.

A realita? V hotelu netekla voda, klimatizace nefungovala vůbec, před hotelem vedla frekventovaná čtyřproudová silnice, nezamhouřili jsme ani oka! K moři 2 kilometry a to ještě v místě, kde místní továrna na ryby vypouští svůj odpad přímo do moře!

Víte, jak se tomu u nás říká? Zlodějina! Vy jste nás, pane, podvedl a okradl! Okradl jste nás o naše peníze, pane! Vše máme tady zdokumentováno,“ řekne rozčílený mladý muž a poklepe si na brašnu s fotoaparátem.

"A jistě víte, co to pro vás znamená, že ano?“

„Počkejte pane, nenechte prchlivost cloumat…... No tak sakra, počkejte přece, jsme snad lidi, nějak se domluvíme"

„Ne, ne, ne, milý pane, my už se nedomluvíme nijak a vy, pane, už okrádat lidi nebudete! Nikdy!“ zařve mladý muž a vytáhne zpoza saka svou ostře nabitou emdevítku.

„Ve jménu NTZ ke zdi……!“

Příběh č. 3 - O spravedlivě potrestané účetní

„Takže vážená slečno Aleno, blahopřeji, byla jste nejlepší a my vás bereme," usmívá se šéf personálního oddělení jedné větší společnosti. „Nastoupíte tedy, jak jsme se domluvili, od prvního a budete pracovat na místě účetní. Pojďte se mnou, ukáži vám vaše nové pracoviště,“ říká mladý personalista a vede mladou slečnu po chodbě.

„Tak tady bude vaše království,“ říká s úsměvem. Slečna Alena si trošku nervózně prohlíží svou budoucí kancelář a oči jí sklouznou na stůl. Není prázdný, jak očekávala. Je na něm spousta předmětů; takových těch osobních drobností, těžítek, kalendář, stojan plný tužek a propisek apod. Nelze si také nevšimnout velkých fotografií pod pracovním sklem. Jsou na nich všude vyfoceni dva malí, asi tak pětiletí rošťáci.

„Jéé, ti jsou roztomilí,“ nadchne se Alena a ukáže na fotky pod sklem. „To budou asi dvojčátka, že ano? A pročpak si bývalá paní účetní ty fotky nevzala?“

„A a a a áno, dvojčátka,“ zakoktá se personalista. „Toho si nevšímejte, až nastoupíte, stůl bude prázdný a připravený pro vás."

„Proboha a co je toto?!“ zděsí se Alena a ukáže prstem na zeď. Ve zdi na jednom místě zcela chybí omítka. Místo omítky je v tom místě  zeď poseta větším množstvím zřetelných důlků. Od nich se pak táhne směrem k podlaze šmouha jasně červené barvy.

„Toho si nevšímejte slečno Aleno. Do prvního to bude pryč, zeď bude v pořádku a kancelář nově vymalujeme. Nebojte se, budete se tu cítit dobře.“

„Počkejte, vždyť to vypadá, jako by se tu střílelo nebo co. Co se tu vlastně stalo?

Proboha! Snad jste tu chuděru ne…  Vy jste tu mou předchůdkyni ….?,“ slečna Alena není schopna otázku dopovědět, jen naznačí příčným posunkem ruky pod svým krkem, co má na mysli.

„Uklidněte se, jak bych vám to jen... , no abych vám řekl pravdu," zakoktává se personalista a očividně se mu nechce pouštět do nějákého většího vysvětlování.

"Nó, dvě dávky,“ vyleze z něj nakonec.

„Ale vy, slečno Aleno, se nemusíte ničeho obávat. Pokud vám budou sedět čísla a pokladna, tak se na mou věru nemusíte ničeho bát! Tak co? Nastoupíte k nám?

Copak? Nelíbí se vám nový zákon a pořádek dle Tomia Okamury?

Ale vždyť jsme ho všichni tolik chtěli. Vždyť přece Střílet na zloděje není zločin!

DODATEK: (24.3.11; 10:44)

Mé příběhy jsou natolik brutální a nesmyslné zcela úmyslně. Domníval jsem se, že jedině tak bude nadsázka a absurdita zcela patrná úplně pro všechny (takový černý humor alá Čtvrtníček). Jakékoliv srovnávání mých příběhů s případem "Bašta", jak se o to někteří diskutující snaží, je proto naprosto nesmyslné.  Na extrémní nadsázce jsem chtěl pouze kontrastovat nebezpečnost populistických požadavků Tomia Okamury.

A nyní zcela vážně, co vyčítám T. Okamurovi v jeho blogu Střílet na zloděje není zločin:

1) Pan Okamura v něm nadřazuje právo člověka na majetek nad právo člověka na život.

2) Pan Okamura prostřednictvím případu "Bašta" obhajuje střelbu i jen po podezřelých! Bašta v době, kdy střílel, nevěděl, co ujíždějící ukradli a zda vůbec kradli. Navíc si musel být vědom, že případná krádež může dosahovat max. pár tisíc (za kolik kč šrotu se vleze do osobního auta?). Jeho škoda taky byla nakonec vyčíslená částkou 2.000 kč. Ale co je zásadní, nijak nebyl ohrožen. Přesto v naštvanosti, že přišel k majetkové újmě, střílel. Pan Okamura tuto střelbu obhajuje.

3) Domníval jsem se, že touto krutou nadsázkou pochopíte absurditu populistických požadavků (nejen) Tomia Okamury. Jak je vidět z diskuse, domníval jsem se bohužel marně. Je mi z rostoucí radikalizace společnosti smutno.