Dostali mě elektrikáři z ČEZ!

Příjemný sen je, jak se zdá, definitivně v čudu. Rozespale otevírám oči a počínám si uvědomovat, že ten hluk, který mě tak brzy po ránu budí, do mého snu stopro nepatří. Ani nemohl, měl jsem totiž velmi příjemný sen. Znáte to, takový, u něhož, když se z něj náhodou probudíte, stojíte o to, aby pokračoval i nadále. A tak se znova snažíte honem znovu zavřít oči, abyste se pokusili děj rychle odcházejícího snu ještě chytit za pačesy a znovu se do něj příjemně ponořit.

Elektrikár z Jednotky rychlých oprav opravuje elektromerovou skrinNTZ (iDnes.cz)

Tentokrát jsem na něco podobného neměl šanci. Kravál, který mě vzbudil, by vzbudil i mrtvého. Pomalu a nevrle otevíraje své ještě zalepené oči se snažím pochopit, co se to k sakru vlastně děje.

Pod okny s kvílením zastavuje jedno auto za druhým. Po chvíli slyším z chodby děsivě hlučný dusot mnoha nohou obutých asi v okovaných botách. Dusot je stále silnější. Jako by se blížil směrem …..

To snad né! Pro Boha všemohoucího, jen to ne!

Mé nejčernější myšlenky se naplňují rychleji, než bys řekl „Do prdele“. Přesně s těmito slovy, jen tak v trenýrkách, už zcela procitnuvší, vyskakuji z postele. Můj první pohled stane na těžké komodě v předsíní. V mžiku se do ní opřu a se supěním přivalím k hlavním dveřím svého bytu. V tu chvíli se zlověstně rozřinčí zvonek nad nimi. Současně někdo začne vztekle bušit do dveří.

"Okamžitě otevřete dveře, jste zatčen," ozývá se zpoza dveří. Na výzvu nijak nereaguji, snažím se být úplně zticha. Přitom horečně přemýšlím, co budu dělat a jestli mám vůbec nějakou šanci. Taky přemýšlím, která svině mě asi práskla!

"Tady je ENTÉZET, okamžitě otevřete, nebo vyrazíme dveře!" řve někdo zpoza dveří tak, že celý barák už musí být definitivně vzhůru.

Potichounku se vploužím zpět do ložnice a nenápadně se odplížím k oknu. Opatrně dvěma prsty malinko rozevírám dvě lamely rolety, a koukám na dvorek s nadějí, že by mohl být „čistý“. Pancéřované roomstery NTZ nikde nevidím. Napadá mě bláznivá myšlenka, že slezu po hromosvodu. Když jsem byl malý, přemýšlíval jsem často, zda bych, v případě požáru, dokázal ze 4. patra slézt po hromosvodu do bezpečí.

Tenkrát jsem věřil, že bych to dokázal. No jo, tenkrát bylo tenkrát…. Byl jsem o více než 30 let mladší a taky o více než 50 kilo lehčí. Tuto myšlenku definitivně opouštím v okamžiku, kdy se zespoda ozývá dávka ze samopalu a vzápětí se ozve řinčení skla mého okna. Do toho se zuřivě rozštěkají psi.

To musel být Hruška ze třetího! Určitě se mstí za to, že jsem ho přede všemi nařknul, že nevytírá chodbu. Vždy, aniž se obtěžoval vzít do rukou kbelík s hadrou, jen prostě posunul na souseda takový ten papírový posuvník, co bývá kvůli tomu na chodbách, a byl se svou povinností hotov.

Svině! Jen ten viděl, jak jsem stěhoval před rokem domů novou lednici. Byla tehdy v akci za super cenu. Třída spotřeby A+++, více než 7x menší než si bral můj dosavadní „traktor“. Tehdy jsme si nadával, že jsem to neudělal už dávno. Stará lednička mi sežrala 2/3 veškeré mé elektrické spotřeby. Díky její výměny za novou mi celková spotřeba klesla více než dvojnásobně. Podle mých propočtů se mi měla zaplatit do dvou let.

"Kdo teď ale zaplatí mé okno," probral jsem se ze svých myšlenek do neúprosné reality. Kouknu znova dolů. vidím velkého chlapa v klobouku a v dlouhém černém koženém kabátě. Bere si do rukou amplión a řve do něj:

„PANE FASULIS, VSTEJTE SE!     NEMATE ŠADNOU ŠANCI, DUM JE OPKLIČEN!

Mezitím drsní elektrikáři nechvalné NTZ na chodbě přestali s bušením do dveří. Za to do nich po chvíli začali kopat. K tomu neustále drnčel zvonek. Nemám žádný melodický, je to takový ten obyčejný drnčící řvoun, který, když spustil, slyšeli i sousedi o 3 patra níže.

Nyní mě přiváděl k šílenství, zřejmě někdo z elektrikářů strčil do vypínače na chodbě chytře sirku. Potichu se přiblížím ke dveřím a zvonek prostě rozšroubuju. Konečně klid. Netrval dlouho. Bum, bum! Elektrikáři si vzali nějaké beranidlo. Zřejmě chtějí splnit svou původní vyhrůžku.

Do toho všeho se stále ozývá amplión šéfa Jednotky rychlých oprav, či jak si to teď entézeťáci říkají.

Podle přízvuku se zdá, že šéfem elektrikářů je zřejmě nějaký Němec. Možná ztroskotanec z Afganistanu z německých mezinárodních jednotek. Jak lze slyšet, česky už se naučil celkem obstojně:

VSTEJTE SE,     VSTEJTE SE!     NIS   SE   FAM   NESTANE!  NIS SE  FAM     NESTANE!            VSTEEEEEJTEEEE SEEE,       VSTEJTE SE,           VSTEJTE SE,           VSTEJTE SE!

NIS SE FAM NESTANE!

Je konec, jasně slyším, jak dveře povolují. Vzápětí do ložnice vtrhávají po zuby ozbrojení elektrikáři. Jeden z nich mává v ruce nějakými lejstry. Ahá, zřejmě faktury za elektřinu. Řve na mě cosi o podezření z rozkrádání společné elektrické energie. Marně se snažím cosi hlesnout o nové lednici v kuchyni, nedostanu se k tomu. Dostanu boxerem přímo do zubů. Cítím, jak se mi do ústní dutiny řine krev. Taky cítím, jak v krvi volně plave pár mých zubů, nebo jejich částí.

"Drž hubu a lehnout na břicho!" zařve ten s boxerem. Raději si okamžitě lehám, tady a teď nemá cenu nic vysvětlovat. Automaticky dávám ruce dozadu. V zápětí mám na nich pouta.

"Vstávej ty svině, podívej se, cos mi to udělal," myslí tím zřejmě svůj rukáv potřísněný mou krví. Ve stejnou chvíli mi na hlavě přistává jakýsi pytel. Zároveň dostávám další rány.

"Deme, deme, deme," zařve kdosi a dává mi pro jistotu herdu do zad, kdybych to náhodou nepochopil.

Přestože nic neříkám (s hubou plnou krve a zbytků zubů ani nemůžu), kdosi řve:

"Teď drž hubu, všechno vysvětlíš až na služebně, i tu podezřele nízkou spotřebu i tu strženou plombu na elektroměru! Jasný??!!"

Ahá, Hruška si to posichroval i stržením mé plomby. A co moje rozbité plomby v hubě? Ty asi nikoho zajímat nebudou, napadá mě. Hlavně ať to přežiju, pomyslím si.

Vyvádějí mě z mého bytu. Jen tak, v trenkách a s pytlem na hlavě. Ani pantofle mi nedovolili na nohy. Přestože nic nevidím, cítím, že jsou všechny dveře otevřené a všichni na mě koukají.

Poslední, co slyším, je, jak kterási ze sousedek říká:

"Podívejte se, už ho vedou, pana inžinýra, a přitom vypadal jako celkem slušný člověk."